HODNĚ NEPRAVIDELNÉ NOVINKY ZE ŽIVOTA TÁTY, MÁMY A MALÉHO SYNKA

Chudáček

30. března 2013 v 21:40 | bass |  McNews ("meknjůz")
Ještě jsem byl v pátek v klidu v práci, když volala Péťa a ptala se mě, zda slyším - myslela tím mňoukání v pozadí hovoru. Lvíček - naše pátá kočka - uvízl na návsi vysoko na jasanu a nemůže dolu. Máťa říkal" Kocourek zachranit" a tak se rozjela největší záchranná akci v novodobé historii naší návsi...

Asi tam byl už od čtvrtka, protože ho Péťa už den postrádala. Byl asi tak v 7 metrech, nejnižší větev byla ve 4 metrech a vůbec nebylo jasné, jak s ním dolu. Když jsem se přiřítil z práce, viděl jsem velkou skupinu záchranářů pod stromem. Amatéři - chtěli, aby kočka vlezla do plastové tašky, říkal jsem si, to chce profíka! Jsem přece jen ostřílený zachránce koček a tak jsem se do toho musel vložit. Řekl jsem, že do tašky nevleze a že mu dáme čas do zítřka, však on sleze. A šli jsme domů.
Jenže dneska žádní změna, kocour stále na stromě a tak se nakonec těsně před obědem rozběhla záchranná akce číslo 2. Péťa si předchozí večer četla moudra z internetu. Z toho už jsme vyrostl, jen posuďte sami. Rady byly ve škále od - nechte kočku být, však ona sleze, přes zavolejte hasiče, bude to stát 15 tisíc nebo ať ho veterinář uspí šipkou až po - než aby se trápil, ať ho myslivec zastřelí. Co si o tm myslíte? Chyběla už jen rada - pořežte strom.
A tak se do toho musel táta, hlava rodiny, opřít. Vzal jsem několik vodítek na psy a druhý žebřík a pomocí vodítek jsme druhý svázali s prvním, aby se nám zvýšil akční rádius.
Samozřejmě se taky výrazně zvětšil rádius strachu pro výstup a tak když jsme s pomoci pana souseda megažebřík opřeli o strom bylo víc než jasné, že nejvhodnější pro výstup bude Jáchym.
Nefungovalo to a tak jsme vyslali mámu. Pořád křičela, že má strach z výšek a ať tím nehoupáme. Povzbuzovali jsme ji, co nám nápady stačili, ale pořád ne a ne vylézt výš. A tak jsem musel nahoru i já. S vědomím, že uzly na vodítku jsem vázal já, že to jsou psí vodítka a že nejsem nejlehčí člen týmu se mi nepodařilo vystoupat ani do stejné výška jako byla předtím máma.
Nedalo se nic dělat. Plán B, tzn. něco udělej a znovu pošli na horu někoho jiného, znamenal, že jsme žebřík pracně dali dolu, obešli strom a zase ho dali nahoru.
Opět šel nahoru Jáchym a chtěl si žebřík přivázat k větvi, tak si žebřík přivázal nahoře k větvi. Pak slezl a šla máma. Vyhecovali jsme ji dost vysoko a celkově odlehčená atmosféra dávala naději, že to tentokrát dobře dopadne (nevhodný slovní obrat) - ... že to tentokrát dokážeme.
Jenže máma na kocoura jen mluvila a vypadalo to, že samým čekáním na záchranu usnul. Máma slezla dolu a že ho necháme odpočinout, že kočka to vydrží až 5 dní(to ví z internetu). My s Pepíkem jsme vymýšleli plán C - pojďme na strom vyhodit psa!
No, záchrannářská morálka se trochu rozpadala a tak jsem se ještě jednou nadechl a lezl na horu ještě já. Moc naděje jsem tomu nedával, ale když už jsem tam byl, odvážil jsme se pořád výš a výš až najednou jsem čapl kocoura za kožich a bylo to. Uff. Jenže to byla ta snažší část. Co teď a jak s ním dolu. Byl to boj kdo z koho, několikrát jsem měl pocit, že mi kocour zdrhne a vyleze ještě výš, jak byl vyděšenej, ale nepustil jsem ho, byl jsem drsnej.
Když jsme se dostali spolu dolu, všichni se vrhli na koucourka a začaliho hladit a uklidňovat, kontrolovat co s ním je a kdovícoještě. Chudáček jeden.
Táty si v tu chvíli nikdo ani nevšiml. Chudáček.

Ale jensem přeci ješitný chlap, ne?, Hlavně že to "dobře dopadlo" a nemuseli jsme jít pro psa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.