HODNĚ NEPRAVIDELNÉ NOVINKY ZE ŽIVOTA TÁTY, MÁMY A MALÉHO SYNKA

Březen 2006

Vražedné jízdy

18. března 2006 v 18:42 | Hormlik
Když už jsme tak načali to zimní klouzavé a ošemetné cestování, nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o svůj každodenní stres v autobuse. Někdy je to vážně docela síla... Každý všední den jezdím ráno do Žďáru a odpoledne zase zpět do Svratky většinou ve stejnou dobu a tím pádem i se stále stejným řidičem, který se asi nehodlá ve své oblíbené trase s nikým vystřídat. Dříve (říkám tomu za starých ač ledových, tak zlatých časů) jezdívali řidičové, kteří více respektovali zdraví cestujících, než "jízdu na čas", což se o současném říci nedá. Mám pocit, že předtím než začal řídit autobus, jezdil s terénním automobilem na trasách typu rallye Paříž-Dakar... Pokud jsem s řidiči, kteří převážně pocházejí z těchto končin (Herálec, Kocanda a pod.) měla pocit bezpečí (vím, zní to, jak z reklamy...:)), protože trasu znají jako své vlastní boty, v zimě se nesnaží za každou cenu dodržovat letní čas a do Zámku přijíždějí místo letních 7:00 v 7:15, s tímto řidičem mě den co den jímá pocit děsu, protože jízda po silnici se někdy podobá spíše plavbě a svůj čas neustále zlepšuje - v pátek jsme v zámku byli v neuvěřitelných 7:02. Ale za jakou cenu? Na úzkých a zasněžených silničkách jsme nebrzdili ani před zatáčkou, na pomalejší vozidla, konkrétně na buldozer jsme se namáčkli na vzdálenost jednoho metru, až jsme to ve světnovském kopci málem neubrzdili a dokonce jsme předjeli kamion. Jel s ním můj oblíbený resp. opatrně, klidně a zkušeně jezdící řidič z Herálce, jehož jméno neznám, ale s Bassem mu soukromě říkáme Jarda. Je to sice opravdu neskutečný vesničan, hází jízdenky z okna a když na vás mluví, tak máte pocit, že je opilý, jeho jízda tomu ale vůbec neodpovídá. Když jsem ho v pátek ráno na zastávce viděla vyjíždět ze Svratky, tentokrát prozměnu s kamionem, dost se mi ulevilo. Pokud by jel až do Žďáru, museli bychom jet celou cestu za ním, tzn. ne tak zběsile, jako jindy. Skutečnost ale byla taková, že jsme neustále vjížděli do protisměru, z řidiče byla cítit nervozita, že na to nemůže šlápnout, a tak jsme si stejně nepomohli ani do doby, než se nám Jardu podařilo předjet. Kde jsou ty časy, kdy jsem ráno nasedla do autobusu a téměř plynule jsem ještě pokračovala ve spánku? Nyní si sednu a z rozšířenými zornicemi očekávám, co se bude dít... Vlastně už bych po těch desítkách jízd s šílencem měla mít pocit, že snad ví, co dělá, když se stále ještě nic nestalo, ale bphužel nemám. Vzpomínám si na první cestu, co jsem s ním zažila - některé zastávky přejížděl o padesát metrů a v Zámku nezastavil vůbec. Nu což, aspoň jsem se prošla. Nejsem jediná, kdo z pana šílence nemá zrovna dobrý pocit a asi to všechno není jen paranoia. V Zámku kromě mě vystupuje ještě jedna paní, tedy - spíš vyskakuje. Mohu vám přiblížit dialogy, které spolu vedeme po spěšném vypotácení z busu: Paní: Jé! Dneska mi ani neuskřípl nožičku!(Chce tím říct, že dnes nechal vystoupit mě i paní otevřenými dveřmi - nejen mě a půl paní) Já na to: No, ale v Herálci jedna tříletá holčička málem jela dál bez maminky...(naštěstí celá)
A tak to máte každý den... S paní se každý den podivujeme nad tím, kam ten chlápek tak pospíchá, cestou na sebe pohoršeně pomrkáváme a zapomínáme na své všední starosti, protože není jisté, že vystoupíme. Díky, že jsem se zde mohla s někým podělit o svůj všední stres!:) Mějte se bezpečně, a až pojedete, ať vám to vždycky dobře dopadne (nebo spíš dojede se všemi koly, lidmi, nárazníky i zrcátky)! Nikdy dřív bych nevěřila, kolik zážitků se dá v obyčejném autobuse nazbírat:)

Chlubení

18. března 2006 v 17:05 | Hormlik
Dnes jsme s Bassem po dobu pěti hodin pojídali palačinky... Byly vynikající... Dejte si taky!:)

Návšteva v nemocnici

18. března 2006 v 16:28 | -bass-
V pátek jsem ve dvě naskočil do autobusu ze Svratky do Nového Města. Zima všude kolem, silnice užší, než se sluší. A tak jsme jeli, ve Křižánekcém kopečku u školy jsem se potkali s autobusem z druhé strany. V autobuse to zašumělo, každý očekával co bude, jak se vyhnem. A my se ani na podruhé nevyhnuli! Rasputin (řidič druhého busu, jak ho nazval řidič prvního busu) strhl kus zadku našeho busu. Smolař, říkal řidič, tuhle sejmul zrcátko, nárazník má ještě teď rozervaný ...ale jeli jsme dál. Člověk si ještě ani neodychl z této napínavé situace, kdy všichni místní drželi palce, páč téměř každý měl k tomu druhému autobusáku nějakou rodinnou vazbu - tak jsme aspoň vyrozuměl z rozhovorů - a už jsme prudce zabrzdili, těsně před vlčákem. Vběhl do silnice a málem už nikdy nevyběhl. Taky ho každý znal. Autobus si oddychl, když řidič řekl, že to ubrzdil. A tak jsme se rozjeli dál. Byla to hektická jízda, ale strašně rodinná. Taková vřelá a napínavá. Kam se na to hrabe jízda ze Žďáru do Svratky!
Jeli jsme navštívit babičku do nemocnice, páč jí dělali "nové oko". Nějaká ta operace s čočkou! Ale vypadá to zatím v pořádku, oko nevypadává a kouká. :) Takže super! Pokecali jsme, pochválili zrekonstruovanou nemocnici a za sněžení se vydali zase zpátky.
A sníh padal a my se pak bořili do kopce. Na jaro se zatím můžeme jen těšit a nechat se oblbovat rekalamami s jarní slevou. Jinak nic. A jaké by to bylo super vidět tát sníh, zelenat se kousky trávy a cíti vůn země.
Ale to je ještě v nedohlednu. Zatím je nutné dávat seno pod kaštan, páč zvěř má už hlad a okusuje co se dá. A jejikož jsme teď s tou přírodou tak spjatí, tak je v tom nemůžeme nechat! A tak se tu všichni svorně choulíme a věříme, že to už přijde brzy! Otevřeme všechna okna dokořán, necháme proudit voňavý vzduch a vrhnem se na jarní úklid.
Až to jednoho dne přijde, to bude nádhera!

A už dost! A už dost!

17. března 2006 v 18:54 | -bass-
Jen bych chtěl napsat, že už mi to přijde trochu přehnanej fór s tou zimou a myslím, že by se kompetentní místa nad tím měla trochu zamyslet a uznat, že to, že je příští týden první JARNÍ den a začíná LETNÍ čas je jakýs takýs signál pro to, aby to s tou zimou zabalili a všechen sníh pustili k vodě. Děkuji za pozornost.